Okres Kladno patřil mezi nejprůmyslovější okresy již za Rakousko-Uherska i za první republiky až do roku 1989. Přesto i zemědělství v okrese bylo v rámci republiky významné.
Jako malý hospodář z té doby mám v paměti, jak jsme museli dřít, abychom se uživili. Nejhůře na tom byli zemědělští dělníci, kteří pracovali u velkostatkářů a sedláků. Např. kočí měli výsadu spát ve stáji s koňmi. Dostávali 80 Kč měsíčně a 1krát za 2 roky měli nárok na cajkové šaty za 150 Kč.
Někteří žili v ratejnách, zvláště na Slánsku, kde bydlelo taky 15 rodin společně ve stodole, odděleně jen provázkem s hadrem. Spalo se na slámě a vydělávali 1 Kč na hodinu. Takový byl život na vesnici za první republiky. Proto také po válce odcházeli zemědělští dělníci do průmyslu, do nově zakládaných jednotných zemědělských družstev. Není se co divit, že i já jsem tuto možnost využil.
Začátky hospodaření JZD nebyly lehké, ale stále více lidi chápalo, že k uživení národa žádná jiná cesta není. Na okrese Kladno se utvořily 3 státní statky a 20 JZD. Významná podpora byla poskytována ze strany vlády a brigádami dělníků z patronátních závodů.
Na pomoc zemědělství byly vytvořeny státní traktorové stanice, které vlastnily zemědělskou techniku na tehdejší úrovni. Byly vytvořeny výkupní závody na odběr zemědělské produkce.
Znám vývoj, protože jsem v JZD Nový život Kačice pracoval. Po pěti letech mělo toto JZD 1 600 ha půdy. Za přispění státních dotací se postavila řada objektů a výroben. Např. 3 kravíny, velkovýrobna prasat, odchovna selat, výkrmna býků a drůbežárny.
Už od roku 1960 šla výroba rychle nahoru. Družstvo spolupracovalo s řadou výzkumných ústavů.
Členové družstva měli zájem, aby výroba stoupala. Vedení družstva nadále vysílalo mladé lidi do škol, aby byli připraveni odborníci na jednotlivé úkoly v JZD.
Nejdříve byli členové družstva finančně odměňováni ve výši 20 Kč za jednotku. Od roku 1960 byla zavedena pevná pracovní odměna jako v průmyslu, stejně dlouhá dovolená, možnost rekreace (družstvo mělo vlastní chatu), nemocní byli léčeni v lázních.
Po roce 1960 v jednotných zemědělských družstvech docházelo postupně ke specializaci výroby.
Vznikaly čety: krmivářská, hnojařská, stavební, 2 mechanizační. Dále zahradnictví, výrobna selat, býků na chov, výkrmna telat. Byla organizována socialistická soutěž, kdy družstevníci se snažili‚ aby při měsíčním hodnocení měli co nejlepší výsledky.
Na farmách si družstevnice vysázely růže pro zkrášlení prostředí. Družstvo na tyto akce dávalo prostředky, které se vyplácely po celkovém hodnocení na výroční členské schůzi. Za ně jezdili družstevníci do divadel, na výstavy, výlety apod.
Vedle výrobních oblastí mělo družstvo vlastní učňovské středisko, pro které byly zakoupeny 2 závodní motocykly, 3 jezdecké koně; založeny kynologický a šachový kroužek. Družstvo mělo 1 500 ks skotu, přes 500 ks prasat, 50 prasnic 100 000 kusů slepic, 500 ks kachen a vlastní líhně. Tažné koně jenom 2 - na vše ostatní byla mechanizace.
Družstvo mělo 58 traktorů, 2 fekální vozy, 7 nákladních aut, 2 nakladače, 5 kombajnů obilních, 4 kombajny na cukrovku. Každá specializovaná skupina měla přidělenu techniku, za kterou zodpovídala a kontrola byla velmi přísná.
Průměrná dojivost u krav byla 4 000 l ročně, výroba selat na prasnici byla 22 ks, přírůstky u telat 1,10 kg, u býků 1,20 kg.
V rostlinné výrobě 130 ha cukrovky, výnos 400 q z ha, brambory 100 ha, výnos 300 q z ha, obilí s průměrným výnosem 47 q z ha. Pěstovala se kukuřice na siláž, mák, bob na semena a další pícniny a obiloviny. Družstvo mělo svoje zahradnictví, výrobu jahod s výnosem 140 q z ha.
Družstva měla možnost vytvářet rezervní fond, který mohl být použit pro zabezpečení členů a výroby v případě neúrody. Každým rokem byla část těchto prostředků darována národním výborům v okruhu působnosti družstva, které bývaly používány na opravy, úpravy obcí a měst včetně zapůjčení potřebné mechanizace.
Nejen naše družstvo, které patřilo mezi přední v okrese, ale i jiná družstva a státní statky dosahovaly dobré úrovně. Výsledky a výrobou patřily mezi světovou špičku.
Např. výroba státního statku Zlonice, družstvo Rudá záře Kamenné Žehrovice. Vedle družstev a statků byly vytvořeny společné podniky, hrazené ze společných prostředků, např. výrobna vajec Těhul, výrobna prasat ve Zlonicích na 6 000 kusů, výrobna selat a 2 000 prasnic Na Kopaninách. Na okrese byly 2 mlékárny - 1 v Kačici a 1 ve Slaném. Z části okresu se mléko zasílalo i na sušení. Státní statek Zlonice zajistil výsadbu ovocných stromů na 500 ha - hlavně jablka, broskve, meruňky, třešně včetně moderního skladu s třídírnou ovoce. Vyráběl sklízecí techniku na cukrovku. Byl zde i mechanizovaný sklad na umělá hnojiva. Pro brzké jarní hnojení bylo používáno letadlo.
I ostatní družstva a státní statky měly různé přidružené výroby, např. Kačice včelí úly, důchodci vyráběli různé výrobky pro NV jako např. obrubníky, vyústě na odvodňování pozemků, roury do průměru 120 cm. Nezapomínalo se ani na tradice: obnovil se skanzen v Třebízi se stavbami a ukázkami života zemědělců v minulém století.
Všechny pracovní a personální otázky projednávalo vedení družstva se stranickou organizací. Ne všichni členové vedení byli komunisté, ale odborníci, kteří pracovali se zájmem o co nejlepší výsledky družstva. Pracovali zde i lidé, kteří měli dříve větší výměry půdy, pracovali i s technikou a dobře se sžili s družstevníky. To všechno bylo a byly i velké plány do budoucnosti. Např. severní část okresu, která trpěla suchem, měla být zavlažována na 22 000 ha vodou z Labe. Byly na to již zajištěny finanční prostředky. Zvýšit výrobu v této oblasti o 32%‚ včetně odvádění slané vody do Labe z budované nové šachty ve Slaném. Na Kopaninách se měla rozšířit výrobna prasat v jednopatrové budově na 40 000 ks jatečních prasat se zahájením v roce 1990.
Od samého počátku pracovali všichni zemědělci, družstevníci a pracovníci státních statků s velkým úsilím. Podmínky pro pracující v zemědělství se vyrovnaly ostatním úsekům národního hospodářství včetně finančních. Zemědělství uživilo národ a všechny výrobky jsme mohli vyvážet do zahraničí. Nebyli jsme nikým omezováni, jako je tomu nyní.
Jak nesrovnávat dnešní stav?
Veliká chyba byla v tom, že restituce v zemědělství nehradil stát zákonem, který existoval a dle kterého také půda byla předána do užívání družstev a statků. Tím byly zlikvidovány podmínky pro velkovýrobu jak v živočišné, tak v rostlinné výrobě. Pod hlavičkou EU jsou zemědělci diskriminováni limitováním jednotlivých produktů. Např. byly zlikvidovány stavy skotu na 40%‚ vstupy do zemědělské výroby jsou zdraženy tak, že negativně ovlivňují činnost zemědělců. Dotace z EU jsou minimální, omezena je výroba mléka, výroba jatečních prasat a dalších chovů. Výroba cukrovky se snížila na minimum, zlikvidovaly se cukrovary, což znamená, že potravinářské výrobky jsou za vyšší ceny dováženy. Rovněž tak byla zlikvidována většina mlékáren. U nás v Kačici a ve Slaném se nyní mléko dováží do vzdálených mlékáren, ale i do cizích států, např. do Německa, kde se naše mléko zpracovává na výrobky, které musíme zpětně dovážet. Všechny naše potravinářské výrobky měly vysokou kvalitu a přísné hygienické normy, což je pro mnohé dovozce potravin podružná záležitost.
Většina zemědělských objektů nebyla dále využita vůbec a ponechána k rozkradení a devastaci. Zemědělská technika i zvířata byla dávána restituentům, kteří chovná zvířata vozili rovnou na jatka a techniku k prodeji.
V Kačici byla zlikvidována mlékárna, skleníky rozbité a rozkradené, zlikvidovány sušárny na obilí, omezena výroba na granulaci krmiv (z důvodu zdražení topného oleje). V současné době je živočišná výroba na 1/3 původního stavu.
Rostlinnou výrobu se snaží orientovat na výrobu bioplynu bez ohledu na to, že ve světě 2 miliardy lidí umírají hlady. Přitom i z přebytků zemědělství jsme mohli výrobky vyvážet do zahraničí a zpětně dovážet potřebné suroviny. Stav v rostlinné výrobě můžeme v celé republice posoudit všichni pouhým pohledem na ladem ležící půdu a zaplevelená pole.
S půdou se hospodaří trestuhodně jako nikdy dříve. Na kvalitní orné půdě se staví velkosklady zahraničních firem, obytné domy zbohatlíků.
Stát, který není schopen zabezpečit výživu svého národa svojí výrobou a neváží si půdy, není hospodář. Nutí lidi k tomu, aby kupovali drahé dovážené výrobky z ciziny. Přitom půda a lesy jsou národní bohatství, s kterým by se mělo hospodařit tak, aby zůstalo pro naše další generace. Omezování a likvidování zemědělské výroby ohrožuje život celého národa.
V zemědělství přestalo pracovat tisíce lidí, kteří tu měli zabezpečenu slušnou existenci. Zemědělství sdílí osud celého hospodářství.
Přestože jsem původem zemědělec, znám celou situaci v průmyslu v okrese Kladno. Byly zlikvidovány Spojené ocelárny, kde bylo do modernizace a výstavby ocelárny na Dříni vloženo zhruba 12 miliard Kč, Kablo Kladno, kde zůstalo minimum výroby, byly zlikvidovány podniky zajišťující v okrese služby: okresní průmyslový podnik, okresní kovopodnik, okresní stavební podnik a další. O práci tak bylo připraveno více jak 20 000 pracovníků.
Ve Slaném byl zlikvidován nově budovaný velkodůl vybavený moderní technikou. Zásoby nejkvalitnějšího uhlí v republice s 85% koksovatelností zde byly až na 60 let. Tím město Slaný přišlo o plánovaných 2 500 bytů, o nové hornické učiliště, rozšíření nemocnice a v neposlední řadě o plánovanou výstavbu lázní většího rozsahu. Voda odváděná z dolu měla 3% nasycenost solí (podobné složení jako lázně Mšené) se 110 sekundovými litry, takže provoz lázní by byl dostatečně zabezpečen. Byly zlikvidovány podniky Baterie a Benar. V ČKD byla zlikvidována výroba kvalitních autojeřábů na podvozcích Tatry Kopřivnice s nosností až 40 tun. O výrobky ČKD byl velký zájem nejen u nás, ale i v zahraničí.
V celém okrese - v zemědělství a průmyslu - přišlo o práci cca 50 000 pracujících. Největší likvidace podniků v průmyslu za ministra Dlouhého a v zemědělství za ministra Luxe. Ztráty v okrese jdou do miliard. Kdo tyto ztráty pracujícím v okrese Kladno uhradí, když vidíme, jak tato likvidace pokračuje?
Na závěr mé vzpomínky jedna „perlička“. Naše JZD jednou navštívila zahraniční delegace. Na dvoře jsme potkali bývalého rolníka, pana Vránu. Zeptali jsme se ho, zda si vzpomíná, jak vzdoroval vstupu do JZD? „Chlapče“ - odpověděl - „my jsme byli voli. Já jsem byl zadlužen od střechy do sklepa. Krávy byly tuberkulózní, koně - hubené hajtry. Dřeli jsme od rána do večera, od večera do rána, v sobotu, v neděli. Ani jsme se pořádně nenajedli. Všechno, co jsme zarobili, pospíchali jsme rychle prodat, abychom měli na plnění závazků. Dneska já dělám, žena dělá, syn a snacha dělají - my máme dvě auta! Děláme osm hodin, jako ve fabrice a pak máme volno. Soboty, neděle střídavě. Já mám dovolenou! Jezdíme na rekraci, do divadel. Já budu mít penzi! Léčení zdarma. My jsme nevěřili, že je to možné.“ K tomu není co dodat.
Václav Štáfek, Dialog č. 255, září 2009
